Majitel psa přítomen v salonu? Ano, nebo ne?

Mezi střihači, trenéry a majiteli psů často existují velmi odlišné názory na to, jak by měla vypadat úprava psa v salonu.

Jedním z témat, které vyvolává diskusi, je přítomnost majitele během úpravy.

Jedna skupina tvrdí, že přítomnost majitele psa uklidňuje. Druhá, že práci komplikuje a často zvyšuje stres i riziko problémů během úpravy.

A právě tehdy si člověk uvědomí, že tohle téma vůbec není černobílé.

Každá z těchto skupin totiž vidí jen část reality.

Pohled majitelů

Myslím si, že spousta střihačů někdy automaticky předpokládá, že majitelé chtějí být v salonu proto, že jsou přecitlivělí nebo své psy příliš rozmazlují.

Jenže realita bývá složitější.

Někteří majitelé mají za sebou špatnou zkušenost. Možná jejich pes byl po návštěvě salonu extrémně vystresovaný. Možná měli pocit, že se s ním nezacházelo dobře. A ano — bohužel existují i situace, kdy bylo se psem zacházeno hrubě.

Takže když chce být majitel u úpravy přítomen, může to být naprosto opodstatněný požadavek.

Často za tím stojí obyčejná snaha chránit svého psa.

Pohled trenérů

Část trenérů, především těch zaměřených na ošetření se souhlasem, doporučuje svým klientům, aby byli během úpravy psa přítomni v salonu.

Z jejich pohledu může přítomnost majitele znamenat pro psa větší pocit bezpečí a zároveň určitou kontrolu nad tím, jak manipulace během úpravy probíhá.

Pokud pes i majitel skutečně dobře ovládají ošetření se souhlasem, pak je přítomnost majitele v salonu nezbytná, protože musí docházet ke spolupráci mezi majitelem a střihačem.

Pokud ale pes tento trénink nemá, může přítomnost majitele naopak způsobit větší komplikace.

Na stole totiž často nestojí pes, který je perfektně připravený na manipulaci. Na stole se ocitne pes, který nikdy nezažil strojek nebo fén.

Pohled střihačů

Teď přichází část, kterou si podle mě nikdo kromě střihačů samotných neuvědomuje.

Z mé letité zkušenosti vyplývá, že pokud pes není připravený na to, co úprava obnáší - strojek, fén, česání, stříhání, pak je u většiny psů téměř jedno, jestli je majitel během úpravy přítomen nebo ne.

Pes je často ve stresu tak jako tak, protože se mu děje něco, co nezná.

Rozdíl je v tom, že v přítomnosti majitele se většina psů intenzivně snaží dostat za ním, seskočit ze stolu nebo bez ustání pochodují po stole.

A pokud bych několik psů po sobě upravovala v těchto podmínkách, promítlo by se to do koncentrace, bezpečnosti i kvality mé práce. Moje energie je můj pracovní nástroj. Stejně jako nůžky nebo strojek.

Grooming je profese, která neustále pracuje s kompromisem mezi ideální představou a realitou.

Ideální představa je plně spolupracující a klidný pes.

Realita bývá často jiná. Pes nemá téměř žádný trénink manipulace a majitel přesto očekává výsledek. Je potřeba zajistit bezpečnost psa a zároveň ho zvládnout upravit.

Myslím si, že je důležité, aby mezi jednotlivými světy existovalo více pochopení.

Majitel vidí svého psa a svůj strach o něj. Trenér vidí emoce psa. Střihač vidí každodenní realitu práce, bezpečnost a fyzickou i psychickou náročnost.

Já většinou preferuji práci bez přítomnosti majitele.

Nic neskrývám. Jen v mnoha případech vede právě toto nastavení ke klidnějšímu a bezpečnějšímu průběhu celé úpravy.

A zároveň respektuji, že ne každý majitel s tím bude souhlasit.

Cílem by nemělo být vyhrát spor o to, kdo má pravdu. Ale lépe chápat, proč se jednotlivé strany dívají na stejnou situaci tak odlišně.

Autor článku: Dita Korcová - Salon SUPERPES

FB: https://www.facebook.com/salonsuperpes Web: https://salon.superpes.cz/