Když střihači dochází energie

Stalo se vám někdy, že jste měli na psa méně trpělivosti, než by si zasloužil? Ne proto, že nechtěl spolupracovat. Ne proto, že by zlobil. Ale proto, že jste byli vyčerpaní vy sami.

Mně se to občas stane také. A je to pro mě varovný signál.

V minulém článku jsem psala o kreativitě jako o jednom z nástrojů, který mi pomáhá předcházet vyhoření. Kreativita mi dodává energii, to pořád platí. Jenže samotná kreativita nestačí. Pokud chci svou práci dělat dlouhodobě dobře, s trpělivostí a individuálním přístupem ke každému psovi, musím mít nastavený i nějaký systém.

A právě o tom je tenhle článek.

Dnes už vím, že kvalita mojí práce stojí hlavně na tom, že mám dost energie. Protože čím méně energie mám, tím hůř zvládám stresové situace a tím hůř na mě reaguje pes na stole. A pak se člověk dostane do začarovaného kruhu.

Já mám několik pilířů, díky kterým dokážu tuhle práci dělat dlouhodobě dobře a mít ji ráda.

Prvním z nich je práce přibližně na osmdesát procent mé kapacity.

Snažím se neobjednávat klienty nad předem naplánovaný rozvrh. Samozřejmě se mi občas stane, že to poruším. Nejčastěji, když se snažím klientům vyjít vstříc.

Dalším důležitým pilířem jsou hranice.

Tohle je pro mě osobně velké téma. Se syndromem “people pleaser” bojuji celý svůj dospělý život. Přestože dělám pokroky, občas sklouznu zpět ke snaze se každému zavděčit. Především při jednání se zákazníky, kteří vystupují autoritativně.

Nedávno se mi ale stala situace, u které jsem si uvědomila, že se v tomhle opravdu posouvám.

Byla objednaný pes na koupání, vyčesání a zastřižení. Práce na necelé tři hodiny. Zákazníci znají délku úpravy dopředu. Když přijel majitel psa, řekl mi, že potřebuje mít psa hotového za hodinu a půl. Dřív bych to asi nějak odkývala, snažila se to zvládnout a pak byla ve stresu, že nestíhám. Tentokrát se mi ale podařilo zachovat klid a jednoduše říct, že to nepůjde. Nabídla jsem mu alternativu — vyčesání bez koupání — ale zároveň jsem otevřeně řekla, že to nebude tak kvalitní jako kompletní úprava.

Nakonec pán souhlasil s celým procesem a prostě počkal.

Významným pilířem je samozřejmě cena!

Ale to je podle mě natolik rozsáhlá oblast, že bych jí ráda věnovala samostatný článek. Správně nastavená cena je důležitou součástí dlouhodobě udržitelné práce. Pokud člověk pracuje ze všech sil a stejně má pocit, že sotva pokrývá náklady, to prostě nemůže fungovat.

Dalším pilířem je investice do sebe.

Naše tělo je náš pracovní nástroj. Především ruce. A pokud chceme tuhle práci dělat dlouhodobě, musíme se starat i sami o sebe. Pro mě to znamená fyzioterapie, cvičení, ale i pravidelné vzdělávání. Díky seminářům a kurzům se člověk pořád posouvá a zároveň může klientům nabídnout kvalitnější služby.

A pak jsou tady nástroje a technické vybavení.

Vždycky si dělám legraci, že někdo si kupuje kabelky a já si kupuju nůžky. Ale je to pravda. Nové nůžky mi vždycky udělají obrovskou radost a pracuje se mi hned líp.

Stejně tak kvalitní kosmetika nebo vybavení salonu. Výkonný fén, sušící box nebo kvalitní kartáče nejsou jen rozmar. Ve výsledku šetří čas i energii. A například u sušících boxů jsem zjistila, že psi jsou v nich paradoxně mnohem klidnější než při foukání ručním fénem.

A kosmetika? O té bych mohla mluvit hodiny. Baví mě zkoušet nové produkty, nové vůně a sledovat, jak fungují na různých typech srsti.

Posledním pilířem je pro mě pořád kreativita.

Ať už je to zkoušení nových střihů, práce na modelech nebo zdokonalování se ve standardních střizích, vždycky mi to něco přineslo. Nejen radost, ale často i praktický přínos.

Díky tomu, že jsem se ve svém volném čase učila výstavní střihy, dnes upravuju bišonky na výstavy.

A vlastně je to pořád stejné jako v minulém článku. Kreativita mi pořád připomíná, proč jsem se kdysi rozhodla stříhat psy.

Po sedmnácti letech stříhání mám období, kdy mi dochází energie. Naštěstí vím, co s tím.

A pokud bych měla říct jednu věc, kterou jsem se za ty roky naučila, tak asi to, že když se mi do práce nechce, nemusí to znamenat, že už svou práci nemiluju. Často je to jen signál, že jsem překročila vlastní kapacitu.

A právě tehdy je čas něco změnit.

Autor článku: Dita Korcová - Salon SUPERPES

FB: https://www.facebook.com/salonsuperpes Web: https://salon.superpes.cz/